Na fake news zabírá slušnost, říká český výzkumník vakcíny AstraZeneca Matěj Hlaváč

Ano, první dávku jsem dostal koncem června v Oxfordu, druhou pak na brněnském výstavišti. Když neberu v potaz podstatná rizika plynoucí z nákazy covidem, očkování jsem bral hlavně jako morální povinnost vůči společnosti. V proočkované populaci začíná působit takzvaná skupinová imunita, která ve finále zpomaluje šíření viru a zamezuje vzniku nových mutací. Tím, že se očkují i mladí lidé, u kterých má nemoc statisticky mírnější průběh, se vytváří pomyslná ochranná bariéra okolo lidí z rizikových skupin.

Dostal jste vakcínu AstraZeneca?
Ne, Pfizer/BioNTech, která v dané době byla pro mou věkovou skupinu v Oxfordu dostupná.

Ptám se samozřejmě proto, že jste letos nastoupil do týmu, který za vývojem vakcíny AstraZeneca stojí. Jaká je vaše role?
Mám pracovat na vývoji vakcín proti konkrétním nemocem i na vylepšení samotné technologie. V Jennerově institutu se zabývají i podrobným studiem různých částí imunitního systému nebo metodologií masové výroby vakcín, takže doufám, že se mi v průběhu příštích čtyř let podaří prohloubit i tyto znalosti.

Díky studiím v Oxfordu se v problematice vývoje vakcín velmi dobře orientujete. Máte pochopení pro „odmítače“ očkování? A dokážete s nimi diskutovat, nebo je i přesvědčovat?
Věřím, že odsuzovat, nebo dokonce zesměšňovat lidi na základě jejich obav nikdy není správná cesta. Obavy jsou naopak poměrně pochopitelné, pokud jediné informace o tématu pocházejí z nepodložených nebo vyloženě lživých zdrojů. Jedním z nejdůležitějších aspektů vědy je efektivní a srozumitelná komunikace poznatků širší společnosti. Dobře vím, že lidé jsou ochotní o tématu diskutovat a často i měnit názor, pokud projevíte slušnost a zájem. Pro co pochopení nemám, je malé procento lékařů a osobností veřejného života, kteří se ve snaze o zviditelnění nezdráhají použít autoritu k šíření dezinformací, což v důsledku stojí lidské životy.

Jeden z nejčastějších argumentů proti očkování je, že bezpečná a účinná vakcína přece nemohla být vyvinuta tak rychle. Ale roli ve vývoji hrálo více faktorů, třeba dřívější testování vakcín na onemocnění MERS, je to tak?
Celosvětová covidová pandemie je svým rozsahem a závažností v moderní historii ojedinělá. Rychlost, s níž byly vakcíny vyvinuty, se tak dá do velké míry vysvětlit naléhavostí situace, obřím mezinárodním úsilím a částkami, které byly k vývoji vynaloženy. Částečně se dá připsat i použití technologií mRNA a takzvaných adenovirových vektorů, které byly v minulosti použity i při vývoji několika dalších vakcín, třeba proti ebole nebo – jak správně zmiňujete – proti MERS.

Je potřeba zdůraznit, že i přes bezprecedentní rychlost vývoj a testování zmíněných vakcín proti covidu-19 podléhaly stejně přísným regulacím jako jakékoli jiné léčivo. Klinické studie předcházející udělení licence svou velikostí – u každé z vakcín přes 20 tisíc účastníků – v mnoha případech podstatně přesahují klinické studie jiných léčiv a očkovacích látek licencovaných v minulosti.

O britské vakcíně jste napsal, že brilantní práce vědců byla zastíněna fatální neschopností tamní vlády, která pozdě zavedla bezpečnostní opatření. Hodnotíte to stejně i s odstupem?
Ano, Velká Británie je jedním ze států, jenž opakovaně ignoroval doporučení nezávislých expertů i vlastních vládních vědeckých poradců. Špatně načasovaná uvolnění protipandemických opatření, motivovaná především momentálními názory voličské základny, potom několikrát vedla k postupnému přetížení zdravotnického systému a vysokým počtům zbytečných úmrtí. Britská vláda zároveň ve velké míře selhala v zajištění testování či ochranných pomůcek pro zdravotníky, kterým se, mimo potlesk, „odvděčila“ faktickým snížením platů.

Jak jsme obstáli my?
Česká republika a vláda si v mnoha ohledech vedly podobně. S tím rozdílem, že Česko má v přepočtu na počet obyvatel mnohem více mrtvých, v tomto ohledu jsme v současné době pátí nejhorší na světě.

A koho byste označil za vzor?
Je hodně zemí, kterým se povedlo zamezit vysokým počtům úmrtí a zároveň omezit dopad na ekonomiku. Když nebudu brát v potaz ostrovní státy, které často těžily z geografické polohy, za vzor bych uvedl například Finsko, kde správně načasovaná opatření ve velké míře opakovaně zabránila šíření viru a ve finále umožnila rychlejší rozvolnění.

Nadšený biolog jste prý od deseti let. Cesta do dnes žádaného oboru vakcín a imunity byla jasná? A proč právě Anglie?
Přírodní vědy a především biologie mě bavily už na základní škole. Na gymnáziu jsem se začal víc zajímat o buněčnou a molekulární biologii, absolvoval několik stáží a s vědeckými projekty vycestoval do zahraničí. No a zájem o imunologii a vývoj vakcín se postupně vyprofiloval v průběhu bakalářského studia. Co se destinace týče, po gymnáziu jsem se hlásil na pět britských univerzit. Přihláška na Cambridge ztroskotala hned ze začátku, protože jsem špatně přeložil termín pro odevzdání doplňujících dokumentů. (smích) Ze zbývajících čtyř škol, na které mě přijali, jsem si vybral tu s nejlepším hodnocením a nejštědřejší studentskou podporou.

Na Oxfordu studujete i díky stipendiu. Šlo by to bez něj?
Studium ve Velké Británii je finančně velice náročné. Roční životní náklady včetně bydlení, stravy či dopravy se v Oxfordu pohybují okolo patnácti tisíc liber (450 tisíc korun, pozn. red.). Program Scholarship mi pomohl podstatnou část pokrýt. První dva roky v Londýně, kdy jsem neměl podporu žádné z nadací, jsem se udržel díky brigádám, stipendiu od školy a penězům, které se mi podařilo našetřit prací před nástupem na univerzitu.

Musím podotknout, že jsem měl obrovské privilegium a mohl se do velké míry spolehnout i na finanční podporu od rodiny. Na školné, které dělá zhruba devět tisíc liber na rok, jsem si vzal půjčku od britské vlády. Kvůli brexitu se ale od letošního roku školné pro evropské studenty téměř ztrojnásobilo a odpadla také možnost vládní půjčky. Hradit tedy studium z vlastních zdrojů je teď pro valnou většinu českých studentů nereálné.

Matěj Hlaváč získal stipendium Scholarship od nadace Bakala Foundation v roce 2020

Doktorandskou práci řešíte s profesorkami Sarou Gilbertovou a Teresou Lambeovou, známými jako „ženy, jež navrhly oxfordskou vakcínu“. Co vás v následujících čtyřech letech čeká?
S doktorátem oficiálně začínám v říjnu. Mimo samotnou doktorskou práci mě také čeká účast na mezinárodních vědeckých konferencích nebo výuka mladších studentů. Oxfordská univerzita a Jennerův institut, pod který spadám, spolupracují s řadou výzkumných center ve Velké Británii i v zahraničí. Doufám tak, že se mi v průběhu následujících let podaří strávit několik měsíců v některém z nich.

A už víte, co po studiu?
Budoucí směřování po dokončení doktorátu si zatím netroufám odhadovat. Čtyři roky jsou v mém oboru poměrně dlouhá doba, a jak nám ukázala současná pandemie, globální zdravotní situace se může rychle měnit.

Prý vás baví větroně a vaření.
Mé volnočasové aktivity podstatně ovlivnila pandemie, větroně jsem dočasně vyměnil za běhání. Poslední dva roky také několikrát týdně doučuji studenty pod záštitou neziskové organizace IntoUniversity, což mě spolu se studiem a příležitostnou prací pro poradenské firmy poměrně vytěžuje. Na vaření a jídlo si ale čas najdu. (úsměv)

Zavítáte ve volnu domů na jižní Moravu? Mimochodem, přijde mi vtipné, že v Zahradě se zrodil biolog.
Do Zahrady se za rodinou vracím několikrát ročně. Narodil jsem se a větší část dětství strávil v Brně, ale život v Zahradě měl na moje směřování určitě taky pozitivní vliv. (smích)

CELÝ ROZHOVOR NA: https://www.idnes.cz/brno/zpravy/covid-vakcina-astrazeneca-vyvoj-cech-matej-hlavac-rozhovor.A210922_628140_brno-zpravy_mos1